
Jedno z nejpovedenějších francouzských aut se odebralo do historie. Za Peugeotem 405 zůstala úžasná statistika, mapa světa s řadou zapíchnutých vlaječek, hromada zajímavých fotografií, ale i slavná reklama, která vypadá tak, jako by ji natočil sám Jeremy Clarkson.
Psal se rok 1987. Na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně se představil nový model Škoda Favorit, byla zahájena výstavba provozních objektů budoucí jaderné elektrárny Temelín, na nově vybudovaném Masarykově okruhu v Brně se uskutečnil první závod. V Bruselu byla zahájena jednání mezi představiteli ČSSR a Evropského hospodářského společenství v otázkách vzájemné obchodní výměny a americký prezident Ronald Reagan v projevu u Braniborské brány v Berlíně vyzval sovětského vůdce Michaila Gorbačova ke stržení Berlínské zdi.
A v témže roce vyjel na silnice fešácký francouzský sedan Peugeot 405 s karoserií od Pininfariny. Byla to velká událost. Hned v následujícím roce v Evropě podtržená ziskem prestižního titulu Auto roku 1988 rekordním počtem hlasů od novinářské poroty. Ve stejném roce také vyrazil na severoamerické trhy. V USA ovšem díru neudělal a byl to i poslední peugeot, který se tam prodával.
Kdo tehdy mohl tušit, že se historie tohoto vozu uzavře až o 37 let později? Licenční výroba Peugeotu 405, přejmenovaného již na Peugeot Pars, totiž skončila u největší íránské automobilky Iran Khodro (známá jako IKCO) až letos v březnu.
Francouzský model s karoserií od Pininfariny a interiérem od Paula Bracqa se sice v průběhu let dočkal průběžných vylepšení, ale technický vývoj ho přesto doběhl. Podle nového zákona musí být všechna nová auta v Íránu vybavena systémem ochrany chodců. Pro téměř čtyřicet let starou konstrukci se již nejnovější změny nevyplatí provádět. A společně s tím skončila i jeho montáž z dovezených dílů v Ázerbájdžánu u místního koncernu AzerMaš. Tam se čtyřistapětka“ prodávala od roku 2019 jako Peugeot Khazar 406.
Peugeot 405 patří k nejúspěšnějším a nejpovedenějším francouzským autům vůbec. V 80. letech společně s malým hatchbackem 205 přispěl k záchraně této francouzské značky. Během jeho evropské kariéry se ho od roku 1987 do roku 1997 prodalo 4,6 milionu, a další stovky tisíc v celé řadě dalších destinací. Kromě francouzského Sochaux a britského Rytonu se od roku 1988 vyráběl v Chile, o rok později následovala Indonésie, dále pak Tchaj-wan, Thajsko a od roku 1991 také Írán. Kromě modelu 405 v několika modifikacích měla automobilka Iran Khodro v nabídce do roku 2011 ještě modely RD a ROA. Tyto laciné peugeoty měly karoserii čtyřistapětky, ale mechanika pocházela z prehistorického modelu Paykan (výroba 1967 až 2005) s pohonem zadních kol, jehož základem byl Hillman Hunter ze 60. let a pod kapotou bylo možné nalézt motor 1,6 litru z Hillmanu Avenger ze 70. let.
Od sezony 1992 počet výrobních míst tohoto francouzského nezmara rozšířila Argentina, o rok později následovalo Polsko, v roce 1994 potom Egypt, a dále i Malajsie a Zimbabwe.
V roce 2000 ho automobilka Iran Khodro vylepšila a vytvořila i luxusnější verzi Peugeot Persia s designem inspirovaným modelem 406 a s novým motorem z Citroënu Xantia. Následně byl vůz přejmenován na Peugeot Pars. Írán ale chtěl vlastní národní auto s názvem Samand, ale vše nakonec skončilo převzetím podvozku a převodovky z Peugeotu 405 a designem navrženým ve Velké Británii, evidentně ovlivněným designem volkswagenů. Tento model se i vyvážel do Běloruska, Egypta, do Senegalu, Sýrie a do Venezuely.
Duch Peugeotu 405 nakonec přežívá v pick-upu Iran Khodro Arisun, který vznikl v roce 2015 s podvozkem z Hillmanu Hunter a přední částí z Peugeotu 405. Po modernizaci v roce 2022 tento model neese označení Arisun 2.
Vyrábět automobil několik desetiletí? To zní uším finančních ředitelů automobilových firem téměř jako rajská hudba. Výrobní zařízení se již dávno zaplatilo a firemní pokladna má stabilní příjem. V první polovině 20. století přitom bylo obvyklé, že jedna konstrukce vydržela ve výrobě běžně i dvě desetiletí a po druhé světové válce se nadále vyráběly jen mírně upravené předválečné modely. Dnes je cyklus generační obměny modelových řad obvykle 4 až 7 let a výjimečně i více, v řadě koutů světa ale v uplynulých dvou dekádách nebylo neobvyklé, když z linek sjížděly automobily, které měly „na křížku“ již i 50 a více let.
Tuhý kořínek měl i Mercedes-Benz G, rustikální Land Rover Defender, a zapomenout nesmíme ani na „ruský Range Rover“ Ladu Nivu, která spatřila světla světa v roce 1977 a dodnes se v Rusku prodává jako Lada Niva Legend. Dobu tuhé totality připomíná rovněž terénní UAZ Hunter představený v roce 1965 jako UAZ 469.
K typickému obrazu indických silnic již po pět desetiletí neodmyslitelně patřil Hillmann Ambassador. Místní automobilová ikona vyráběná v Indii od roku 1956 vycházela z britského Morrisu Oxford III. série. V Indii se navíc ještě relativně nedávno vyráběla v licenci i archaická tříkolka Tempo, vyvinutá v Německu ještě za dob Adolfa Hitlera.
Z dnešního pohledu ryze muzeálním kouskem byla druhá generace VW T (výroba v Evropě v letech 1967 až 1979). Pod označením Kombi se montoval v Brazílii až do roku 2013, v posledních letech již s motorem o objemu 1,4 l chlazeným vodou.
Po 35 letech se dočkala zaslouženého důchodu první generace Volkswagenu Golf, jehož produkce skončila v Jihoafrické republice až v roce 2009. V průběhu let byl model prodávaný pod označením Citi Golf několikrát modernizován, jeho vzhled se oproti původní Giugiarově předloze ovšem příliš nezměnil. Před sedmi lety však dostal novou palubní desku z první generace Škody Fabia. Historicky nejprodávanější jihoafrický automobil se rozloučil 1000kusovou speciální sérií Citi Mk I Limited Edition. Za 25 let se jich v JAR vyrobilo přes 377 tisíc.
Jeho předchůdce VW Brouk se vyráběl dokonce plných 65 let (1938–2003) a vznikl ve 21,5 milionu exemplářů, což je u konstrukčně nezměněného vozu rekord. Ke konci produkce sjížděl jen z linek v Mexiku. K podobným nezmarům jako on patřil i Citroën 2CV (1948–1990), Renault 4 (1961–1994) či britské Mini (1959–2000). Velmi dlouho se vyráběl v licenci i legendární Jeep Willys, a to u indické Mahindry a v Japonsku u Mitsubishi.
Ze starších modelů se nečekané renesance dočkal Volkswagen Santana. Sedan odvozený od VW Passat II. generace se v Německu vyráběl v letech 1981 až 1984, zájem o něj byl velmi slabý. Za tři roky se ho vyrobilo jen 160 000 kusů a tehdejšímu vedení VW bylo líto poslat ho do starého železa. Výrobní zařízení nechalo přestěhovat do Číny.
A tam se tento model sjíždějící z linek společností Shanghai Volkswagen dočkal obrovského obchodního úspěchu. Prostorný, robustně stavěný automobil za rozumné peníze se stal základním kamenem čínské automobilové produkce a Volkswagen tamní jedničkou. S linek tam sjížděl až do roku 2022.
Dlouho přesluhoval i evropský vůz roku 1984, Fiat Uno. V mírně upravené podobě jako Fiat Mille se nadále vyráběl v Brazílii až do ledna 2014. Leccos za sebou má i klasický roadster Seven a Super Seven od firmy Caterham, který v roce 1973 navázal na Lotus Seven představený již v roce 1957. Vyrábí se dodnes.